Velmi často dostáváme otázky, jaké zajímavé starožitnosti jsme kdy restaurovali a jaký měly příběh, nebo jakým zajímavým osobnostem patřily.

Není to tak dlouho, když nás oslovila známá obchodnice se starožitnostmi, že získala jednu velmi zajímavou barokní komodu. Na první pohled bylo jasné, že jde o výjimečný kus. Barokní řemeslníci tu předvedli celou škálu svých dovedností: intarzie ze vzácných dřevin, marketérie z cínu a kosti, malba. Navíc vyobrazení jednotlivých panství na čele zásuvek prozrazovalo, že se jedná o část reprezentativního mobiliáře…možná šlechtického rodu? Komoda byla mimořádné velikosti, ale ve velmi zdevastovaném stavu. Vlastně to bylo pouze torzo.

Nejzachovalejší byla čelní stěna s dvanácti zásuvkami a dvoukřídlými dvířky uprostřed. Původní horní deska se nezachovala vůbec, celé dno a spodní část zad byla silně poškozena dřevomorkou. Intarzie na přední části zůstala z větší části zachována, na bocích úplně chyběla. Byli jsme tedy požádáni, abychom barokní komodu zrenovovali a též zjistili původ a pokud možno i vlastníka, dataci atd.

                                           

Často to znamená dlouhé hodiny i dny v knihovně pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Tentokrát byl úlovek bohatý – ukázalo se, že komoda patřila pánům z Hradce, jedné z větví rodu Rožmberků. Právě ti měli v erbu zlatou růži v modrém poli, která se objevuje na dolních zásuvkách.

Komoda pravděpodobně sloužila k reprezentačním účelům, odrážela majetek a moc svého majitele. Napovídá tomu nejen erbovní znak rožmberské růže, ale i malby na prostředních zásuvkách – každá z nich zobrazuje jedno z panství majitelů. Dnes již bohužel jen těžko zjistíme o která konkrétní místa šlo. Prostorné úložné prostory byly nejspíše využity jako příborník. Jisté je, že komoda nestála nikde v koutě, byla dominantou reprezentativního interiéru.

           

 

Restaurování

Komodu jsme rozložili na jednotlivé díly a zhotovili nové dno i horní desku. Intarzie i cínové marketérie na přední stěně byly zrestaurovány a doplněny. Na bocích se intarzie nedochovaly, ale když byl odstraněn fládr, objevily se nákresy, které si barokní řemeslníci dělali předtím, než začali s intarziemi. Podle nich jsme rekonstruovali původní podobu intarzie, která byla velmi podobná na dvířkách. Největším oříškem byla vrchní deska. „Ta se většinou zničí jako první – stávaly na ní těžké svícny doplněné ještě zrcadly, které odrážely světlo do místnosti“. Vzhledem k velikosti komody bylo jasné, že horní deska musela být členěna do tří částí. „Ta prostřední bývala vždy centrální, měl by tam tedy být nejkomplikovanější vzor. „Při návrhu nových intarzií jsme vycházeli z řešení přední stěny komody. Obě krajní pole opakují vzor z dvířek a boků komody, do středního pole jsme umístili motiv erbovní rožmberské růže.“ Prostřední intarzie je velmi bohatá, základem je ořechové dřevo, motiv růže je z šeříku, je tu i červené dřevo z švestky, javor, dub, růže či světlá a tmavá kořenice. Vše v tloušťce kolem pěti milimetrů. „Práce na intarzii se začíná vždy od středu, postupně se doplňují další a další plochy. Každá část intarzie je vyříznuta z jednoho kusu dřeva – v podstatě nesmíte udělat chybu, jinak můžete celou vzácnou dýhu vyhodit“. Všechny materiály i postupy které v atelieru používáme jsou samozřejmě původní – kostní klih, lněná fermež, leštěná šelaková politura.

      

 

Po dokončení celé práce byla majitelka nadšená a s reprezentativním barokním kouskem se účastnila veletrhu starožitností. Přestože stanovená cena historického skvostu s úžasnou historií nebyla vůbec malá, vzbudila velkou pozornost a projevilo o ní zájem hned několik zájemců z řad soukromých sběratelů, ale i několik institucí. Finální cena pak byla ještě větší, než se předpokládalo.

Se slovy „…..A HISTORIE MŮŽE POKRAČOVAT“

tým Atelieru Fiala