V českém malířství je krajinomalba snad tou největší inspirací. Vždyť možná proto všechny malíře tzv. Mařákovce obdivujeme pro ztvárnění české krajiny. Jinak tomu nebylo ani v obrazech Josefa Fialy. Zvlněná krajina, dramatické nebe, práce venkovského lidu, či hrající si děti. To vše vypovídá o vztahu k Vysočině, kterou si Fiala zamiloval.

        

Před necelým stoletím inspirován Slavíčkovou tvorbou navštívil Kameničky, Hlinsko a přilehlé okolí. Malebná krajina ho okouzlila natolik, že si v Milovech u rybníka v roce 1935 postavil chatu, kde tvořil až do sklonku svého života.

Témata a scenérie, které dobře známe z obrazů, jsem se se svými dětmi vydal hledat do míst, které byly naším předkem tolik inspirovány. Po bezmála 100 letech jsme objevovali konkrétní místa, kde vznikly známé obrazy a vůbec se nedivím, že si náš pra a prapradědeček tuto krajinu zamiloval.

Též mě překvapilo, že krajina není příliš zasažena současností, a že se spousty stavení zachycených na obrazech dochovalo i v původním stavu.

Pověstné Fialovo dramatické nebe jsme mohli sledovat na vlastní oči, akorát snopy změnili svůj tvar. Skrze přítomnost jsme mohli vstoupit do minulosti a pohledů malířovy tvorby.

Jsem rád, že jsem si mohl za účasti svých dětí připomenout rodinnou historii a prohloubit jejich zájem o umění.

„Važme si odkazu našich předků“

David Fiala s rodinou