Před nedávnem jsme dokončili renovaci neobyčejně zajímavého souboru modernistického nábytku. Restaurováním se zabýváme profesně již čtvrt století, ale s tak zvláštním nábytkem jsme se ještě nesetkali. Soubor je unikátní nejen neobvyklými kombinacemi výzdobných prvků a celkovou opulentností, ale hlavně precizním, náročným a v řadě ohledů neobvyklým řemeslným zpracováním. Kromě celkové renovace nás současný majitel požádal o zjištění nějakých informací ohledně původu výroby a architektonického či designového návrhu tvůrce. My jsme měli k dispozici pouze informaci od majitele, který zakoupil prvorepublikovou vilu v Košicích i se zmiňovaným nábytkem, který byl vyroben na zakázku. Při dalším hledání informací jsme zjistili, že maďarský majitel vily židovského původu se za války stal obětí holocaustu a dům podobně jako řada dalších honosných staveb měnil majitele podle režimu. Střídali se zde vlastníci s institucemi. Nábytek bylo to jediné, co se v interieru dochovalo. Úctyhodné rozměry příborníku totiž znemožnily jeho vystěhování z budovy. Podařilo se nám též upřesnit dataci výroby, ale výrobce nebo dílnu se nám dohledat nepodařilo. Zaměřili jsme se na hledání informací o možné architektaci a hodnotě celého kompletu. S odhadní cenou si ostatně nevěděl rady ani přizvaný soudní znalec, protože soubor je natolik zvláštní, že to neměl s čím porovnat a mohl přihlédnout pouze k pracnosti a složitosti výroby.

                          

Pro zjištění autora návrhu jedinečného souboru jsme rozeslali emaily několika slovenským odborníkům na nábytek. Všichni bez výjimky ocenili řemeslnou stránku, extravagantnost a opulentnost nábytkových kusů a shodli se na tom, že nic podobného ještě nikdy neviděli. Poukázali na mix stylu, někteří zdůraznili náznaky uherského biedermeieru, jiní „zuřivý historismus“, neobiedermeier a dekorativismus počátku 20. století, další ruské vlivy. S Davidem Fialou se shodují v tom, že velmi netypické je použití více ornamentálních forem na jednom kusu. Svérázná výzdoba nábytkového souboru i výběr materiálů a hlavně netradiční práce vykazují jisté podobnosti s díly maďarského modernisty Lajose Kozmy, který působil v předválečném období. Kozma studoval v Budapešti a po roce 1906 se připojil ke skupině mladých návrhářů, kteří se inspirovali maďarským a rumunským lidovým uměním a v tomto duchu navrhovali nábytek. Vzory hledal mimo jiné v baroku a velmi osobitým způsobem propojoval luxusní a tradiční dřeviny a další materiály. Zároveň využíval barevnost typickou pro art deco a v jeho díle je patrná i obliba Wiener Werkstätte. Je doloženo že působil i v Košicích, kde navrhoval stavby i interiery pro židovskou obec. Po poválečném období již žádné práce Lajose Kozmy nejsou známy. Nezbývá tedy už jen úvaha, zda se židovské osudy majitele a tvůrce nábytku neprotkli v ironii osudu.

Toliko o hledání ztracené minulosti.

David Fiala