David Fiala, zastupující restaurátorský atelier, který restauroval část mobiliáře – nábytkové vybavení, přednášel o průběhu restaurování, technikách a úskalích této práce. Konference se účastnili restaurátoři a zástupci investorů z Norska. Přednáška byla simultánně překládána v anglickém jazyce.

„Vážené dámy, vážení pánové,

Dovolte, abych se představil a představil firmu, kterou zde zastupuji. Jmenuji se David Fiala a jsem zakladatelem stejnojmenného restaurátorského atelieru. Atelier Fiala se restaurováním zabývá již od roku 1991 v různých formách společenství. Je nám velkou ctí, že jsme se mohli účastnit obnovy takového hodnotného kulturního dědictví.“

 

V polovině loňského roku jsme se postavili před zodpovědný restaurátorský úkol. Renovace 28 předmětů nábytku z 19., 18. a 17. století. Krátce před dnešní konferencí jsme celý soubor dokončili a celkově jsme se restaurováním tohoto vzácného souboru zabývali 10 měsíců. Práce byla velmi intenzivní a věnoval se jí celý tým restaurátorů Atelieru Fiala. Nejcennější částí celého souboru byl soubor nábytku Benátských mistrů ze 17. století. Špičková řemeslná práce z těch nejušlechtilejších materiálů. To byly šperkovnicové sekretáře a odkládací stoly z ebenového masivu a slonoviny. Slonová kost byla vyřezávána až do neuvěřitelných detailů a následně vyrývána v jemných rytinách v různých zvířecích a rostlinných motivech.

Tyto jemné detaily byly pak inkrustovány do ebenového masivu. Chybějící části jsme tedy stejným způsobem jako dřívější mistři vytvářeli a do ebenu vkládali. Rekonstruované části tehdy nesměly být rozeznatelné od originálu. Sekretáře byly opatřeny velkým množstvím balustrádových soustružených kuželek již ze zmiňované slonoviny. Z celkového počtu cca 140 kusů jich 63 chybělo. Naším úkolem též bylo chybějící části doplnit. Potýkali jsme se opět s legislativním problémem. V zákoně není povoleno obchodovat se surovinou, jako je slonovina. Museli jsme chybějící části, které byly z této kosti vyrobeny, nahradit jiným materiálem, respektive jinou kostí obdobných vlastností a vzhledu. Hledání takového materiálu nebylo vůbec jednoduché. Po mnoha četných zkouškách jsme vybrali z kostí jeleních a antilopích.

Původní kuželky byly vyráběny způsobem tak, jak jim to technika v 17. století dovolovala. Tedy každá kuželka byla vyrobena velmi precizně, ale každá jiného tvaru. My jsme též doplňované kužely museli vyrábět stejným způsobem, přestože v dnešní době disponujeme moderní technikou přesných soustruhů a CNC stroji. Náš hodinář proto vyráběl miniaturní kuželky na starém ručním hodinářském soustruhu po svém pradědovi několik týdnů. 

Sekretáře byly složeny ze dvou částí. Horní část se zásuvkami, která stojí na soklovém stole s tordovanými nohami.

Mistři ze 17. století pravděpodobně též řešili hodnotu a nedostatek cenných materiálů. Soklové stoly byly vyrobeny stejným způsobem jako sekretářová nástavba a i v některé části na sekretáři jako např. římsové lišty byly použity materiály levnější v tomto případě olše, která byla tónována do vizuálního vzhledu jako masivní eben, který byl již z části otřelý. Při konzultaci s historiky na kontrolním dni bylo rozhodnuto, že nebudeme zasahovat do barevného sjednocení odlišných materiálů a budeme respektovat zachovalé části původního moření bez doplňování. Původní šelaková politura pak byla doplněna a rozleštěna.

Sekretáře mají svou patinu a vizuálně jsou po citlivé renovaci ve výborné kondici a po staletí budou opět zdobit Arcibiskupský zámek v Kroměříži.

(pozn. část textu z projevu)

„Jak jsem již uváděl, zakázka tohoto typu pro nás byla výzvou a jsme za ni rádi. Protože výsledek naší práce je pro nás potěšující a

ne vždy je finanční odměna tím nejdůležitějším.“