Při mé návštěvě Londýna, tedy spíše mé první kroky z nádraží na Liverpool Street mě dovedly ke krásnému sousoší, které ve mně vyvolaly rozporuplné pocity. Měl jsem příležitost sledovat úžasnou sochařskou práci a zároveň vnímat význam tohoto památníku, který byl věnován deseti tisícům dětí, následně pak i sirotkům, kteří se najednou ocitly na tomto místě. Vlastně měli obrovské štěstí, že se tu vlastně ocitly, ale i v tvářích těchto bronzových soch je možné vidět tu beznaděj a nejistotu časů budoucích. Mé pocity se dále umocňují, když se dozvídám, že tvůrce sousoší Frank Meisler je vlastně jedno z těchto bronzových dětí.

Tvůrce se narodil v židovské rodině v Danzigu (nyní Gdaňsk v Polsku) a jako desetiletý byl spolu s dalšími dětmi evakuován v roce 1939 „Kindertransportem“ přes Berlín a Nizozemí do Londýna. Jeho rodiče byli 3 dny po transportu zatčeni a odvlečeni do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byli zavražděni. Frank vystudoval architekturu a celý svůj následný život zasvětil umění, připomínkám holocaustu a neštěstí přeživších. V roce 1960 se odstěhoval do Izraele, kde se pak naplno věnuje své tvorbě. Vytvořil nespočet památníků obětem nacismu takřka po celém světě. Obdržel mnoho ocenění za svou uměleckou tvorbu. Mimo jiné od české akademie získal zlatou medaili Franze Kafky v roce 1999. Též byl vyznamenán za služby v německo-židovských a izraelských vztazích. Frank Meisler před rokem zemřel v nedožitých 90. letech a byl jedním z hrstky přeživších židů, který měl příležitost prožít si svůj život a něco v něm dokázat.

Připomínejme si alespoň skrze památníky naší historii a nenechme ji zaniknout.

David Fiala