Horník - řemeslník nebo umělec?

Občas slýcháváme “že se někdo minul povoláním“.

Obrátil se na mě pan Ludvík s nabídkou nebo spíše prosbou, zda bychom neměli zájem vystavit jeho práce, že se prý tak trochu zájmově zabývá intarsiemi. To by nebylo nic neobvyklého, ale když jsem při jeho návštěvě zjistil, jakým způsobem intarsie vyrábí, byl jsem překvapen a dá se říci, snad i nadšen. Intarsie nebo spíše jejich části, se většinou plošně lepí na podkladový materiál tak, aby vznikla kompaktní masivní plocha. Ale pan Ludvík intarsie, tedy jednotlivé části, precizně ručně vyřezává lupénkovou pilkou a lepí je pouze v hranách k sobě, přesně přiléhajících, tady v tloušťce 1 mm. To znamená, že celý obrazec je silný pouze ten jeden milimetr a můžete se na vytvořený výjev podívat i z rubové strany. Krása dřevěného obrazu pak umocňuje Muchovské téma. Přesnost a výběr jednotlivých dýh, použití různých součků a kreseb dřeva v daných partiích vytváří dokonalou řemeslnou až uměleckou práci.

Dalším mým překvapením bylo zjištění, že pan Ludvík není žádný řemeslník či restaurátor nebo truhlář, ale horník z uranových dolů. Začal jsem se tedy více vyptávat a byl jsem stále více překvapen a nadšen. Zručný samouk pan Vaněk nyní ve věku 70 let pracoval od roku 1964 jako horník v uranových dolech až do roku 1988, do osudného dne, kdy byl spolu s kolegy v dole zavalen. Měl štěstí v neštěstí. Po několika hodinách byl vyhrabán s polámanými obratli a dalšími zlomeninami a četnými pohmožděninami. V nemocnici se pak probral až skoro po měsíčním komatu. Od té doby je v plném invalidním důchodu s vážnými zdravotními problémy.

Dostatek času mu umožnil se věnovat sám sobě a vlastně poznávat své řemeslno-umělecké schopnosti.

Já tedy na závěr mohu jen konstatovat, že skryté vlohy vyjdou vždy časem na povrch.