Obnova vybraného nábytku Arcibiskupského zámku v Kroměříži. Jedná se o restaurování 28 kusů historického nábytku ze 17.-19. stol.
Soubor ložnice z 19.století
Je nám velkou ctí, že jsme se mohli účastnit obnovy takového hodnotného kulturního dědictví , jako vidíme zde na arcibiskupském zámku. Každá práce tohoto typu je pro nás výzvou a potěšením, že můžeme přispět k záchraně historických artefaktů jako svědectví historie. O to více, pokud se jedná o takto unikátní nábytek, jako je například soubor ložnice, kterou v 19.století zakoupil Theodor Khon od italských mistrů. Práce na tomto souboru je naprosto skvostná. Vždy, když se postavíme před takový kus nábytku, počínáme si s velkou pokorou a úctou k řemeslu tehdejší doby. Vždyť jen uvědomění si, s jakým vybavením a s jakou přesností a precizností kdysi naši předci pracovali. Přesto, že v dnešní době disponujeme technikou a novými materiály, je pro nás zásadní využívat vždy původní postupy za použití tradičních materiálů.
U intarsií v tomto v tomto konkrétním případě ložnice, byly skládány k sobě nesourodé materiály jako například barevné kovy – mosaz – měď – cín – ovocné dřeviny – perleť a slonovina. Materiály, které mají odlišné vlastnosti svojí hustotou, roztažností, houževnatostí i vzhledem. S každým z těchto materiálů se jinak pracuje, ale výsledek musí být shodně dokonalý. Veškeré konstrukce ložnicových částí byly silně napadeny dřevokaznými škůdci – červotočem. Po asanaci ozářením bylo na kontrolním dni rozhodnuto o zachování původní politury vzhledem k jejímu dobrému stavu. Ovšem destrukce dřevní hmot po napadení pod dýhováním byla v některých místech značná. Bylo tedy nutné šetrným způsobem dýhu odstranit, dřevní hmotu zpetrifikovat a dýhu zpětně naklížit zpět na své místo tak, aby se dýha ani politura nepoškodila.
Dalším úskalím naší práce nebylo ani tak řemeslné zpracování, jako spíše legislativní problém. V zákoně není povolenou obchodovat se surovinou jako je slonovina. Museli jsme chybějící části, které byly z této kosti vyrobeny, nahradit jiným materiálem, respektive jinou kostí obdobných vlastností a vzhledu. Hledání takového materiálu nebylo vůbec jednoduché. Po mnoha četných zkouškách jsme vybrali z kostí jeleních a antilopích.
Jak jsem již uváděl, zakázka tohoto typu pro nás byla výzvou a jsme za ní rádi. Protože výsledek naší práce je pro nás potěšující a ne vždy je finanční odměna tím nejdůležitějším.
Sekretáře ze 17.století
Dalším skvostem a výzvou pro naší práci se stal soubor nábytku Benátských mistrů ze 17.století. Špičková řemeslná práce z těch nejušlechtilejších materiálů. To byly šperkovnicové sekretáře a odkládací stoly z ebenového masivu a slonoviny. Slonová kost byla vyřezávána až do neuvěřitelných detailů a následně vyrývána v jemných rytinách v různých zvířecích a rostlinných motivech.
Tyto jemné detaily byly pak inkrustovány do ebenového masivu. Chybějící části jsme tedy stejným způsobem jako dřívější mistři vytvářeli a do ebenu vkládali. Rekonstruované části tehdy nesměly být rozeznatelné od originálu, Sekretáře byly opatřeny velkým množstvím balustrádových soustružených kuželek již ze zmiňované slonoviny. Z celkového počtu cca 140 kusů jich 63 chybělo. Naším úkolem též bylo chybějící části doplnit. Potýkali jsme se opět s legislativním problémem. V zákoně není povolenou obchodovat se surovinou jako je slonovina. Museli jsme chybějící části, které byly z této kosti vyrobeny, nahradit jiným materiálem, respektive jinou kostí obdobných vlastností a vzhledu. Hledání takového materiálu nebylo vůbec jednoduché. Po mnoha četných zkouškách jsme vybrali z kostí jeleních a antilopích.
Původní kuželky byly vyráběny způsobem tak, jak jim to technika v 17.století dovolovala. Tedy každá kuželka byla vyrobena velmi precizně, ale každá jiného tvaru. My jsme též doplňované kužely museli vyrábět stejným způsobem, přestože v dnešní době disponujeme moderní technikou přesných soustruhů a CNC stroji. Náš hodinář proto vyráběl miniaturní kuželky na starém ručním hodinářském soustruhu po svém pradědovi několik týdnů.
Sekretáře byly složeny ze dvou částí. Horní část se zásuvkami, která stojí na soklovém stole s tordovanými nohami.
Mistři ze 17.století pravděpodobně též řešili hodnotu a nedostatek cenných materiálů. Soklové stoly byly vyrobeny stejným způsobem jako sekretářová nástavba a i v některé části na sekretáři jako např. římsové lišty byly použity materiály levnější v tomto případě olše, která byla tónována do vizuálního vzhledu jako masivní eben, který byl již z části otřelý. Při konzultaci s historiky na kontrolním dni bylo rozhodnuto, že nebudeme zasahovat do barevného sjednocení odlišných materiálů a budeme respektovat zachovalé části původního moření bez doplňování. Původní šelaková politura pak byla doplněna a původní rozleštěna.
Sekretáře mají svou patinu a vizuálně jsou pro citlivé renovaci ve výborné kondici a po staletí budou pět zdobit arcibiskupský zámek v Kroměříži.
