Dušana Samuela Jurkoviče známe jako svérázného architekta, který navrhoval stavby převážně v lidovém pojetí. Jako snad nejznámější Libušín a Maměnka v Pustevnách z roku 1897.

Kořeny Jurkovičova směřování v práci s lidovými formami můžeme hledat už v rodinném zázemí, kdy matka byla znalkyní lidového umění a otec slovenským patriotem. V letech 1884 – 1889 studoval architekturu na průmyslové škole ve Vídni. Tvůrčí realizaci a osobitý styl si osvojil u stavitelů Bully v Martině a následně u Urbánka ve Vsetíně.

V jeho tvorbě můžeme vnímat oblíbenou secesi tehdejší doby obohacenou o principy biedermeieru s vlivem vídeňského geometrismu Wiener Werkstätte. Ovšem nejvýraznější v jeho práci je tradiční lidová, slovensko-maďarská architektura. Přestože byl Jurkovič architekt staveb a realizoval spoustu významných stavebních projektů, věnoval se též návrhům interiérů. Roku 1899 získal nabídku Františka Mareše, ředitele brněnské dívčí školy Vesna, na vytvoření interiéru kancelářských i bytových prostor.

Tento již zmíněný nábytek z pracovny Františka Mareše se po 115 letech objevil v nabídce aukční síně a trhal rekordy. Byla to nejdražší položka, která byla tehdy dražena. Není divu, přestože nábytek nebyl v příliš dobré kondici, budil údiv a respekt a při představě, že vznikl na sklonku 19. století a můžeme ho považovat za silně nadčasový se smyslem pro detail. No prostě zvláštnost, která byla po právu oceněna. Nábytkový komplet bylo nutné uvést do původního stavu a jako celek zrenovovat. Nový majitel nás oslovil s touto potřebou a my jsme s velkým respektem a úctou k jeho stvořiteli pustili do práce. Nyní jsme dokončili svou práci, ze které se budeme alespoň chvíli těšit. Pokud byste chtěli nasát atmosféru ojedinělého nábytku s „horkou krví“, navštivte nás na Chvalské tvrzi.

 

Kolektiv Atelieru Fiala