Občas si tak přemýšlím a polemizuji o konzumnosti dnešní společnosti. Jak jinak než v mém oboru.

Co se týká naší práce, tak se denně setkávám s historickým nábytkem a s jeho zpracováním. Při renovacích se vždy musíme tak trochu ztotožnit s jeho tvůrcem a velmi často jsme překvapováni kvalitou jejich práce, důvtipem při výrobě a většinou ojedinělostí daných kusů. Když provádíme ozdravný proces třeba i na staletích starých kusech, tak vždy s velkou pokorou a úctou k jeho stvořiteli. Šikovnost a trpělivost tehdejších výrobců nás stále a stále překvapuje. Není tedy divu, že se s jiným než kvalitním historickým nábytkem moc nesetkáváme. Nedávno jsem však byl donucen mou malou dcerkou navštívit „nejmenovaný nábytkový dům“ a jiné obdobné obchody se současným nábytkem. Ne, že bych jejich produkci a ostatních neznal, ale byl jsem fascinován těmi davy lidí, jak před sebou tlačí vozíky plné papírových krabic, ve kterých mají papírový či dřevotřískový papírem potažený nábytek rozložený na destičky. Nábytek na jedno použití, který si musí sami složit a už nikam nestěhovat, aby se jim nerozpadl.

Musím se ovšem sklonit před současným marketingem jak dokážou přesvědčit davy, aby si zakoupily vybavení svého obydlí v tak pomíjivé životnosti. Nebo možná konzumnost společnosti si to tak žádá. Faktem je, že kvalita řemeslné práce, ušlechtilost tvarů a historická hodnota je na okraji zájmu populace jako celku. Naštěstí mí zákazníci jsou ti jedinci, kteří kvalitu a historickou hodnotu ocení.

Právě pro své zákazníky jsme nově zrenovovali zajímavý kousek, který běžně nenajdete. Krásné sofa ve stylu Louis Philippe z roku cca 1860 z ořechového masivu ladných tvarů a precizním zpracování. Jak v době svého vzniku, tak při precizní renovaci byly použity ty nejkvalitnější materiály, jako již zmíněný ořech nebo šelaková politura leštěná do zrcadlového lesku nebo čalounické výplně z koňských žíní, afrických trav či konopných popruhů a tkanin. Jako třešnička na dortu je pak exklusivní látka s nádherným dobovým vzorem, který je vytkáván zlatou nití. V současnosti šlechtické sofa září stejně jak v polovině 19. století, přestože již přežilo několik generací a my ho i dnes můžeme obdivovat a jen se tak domnívat kdo na něm asi tak sedával.

Sofa si nyní hledá svého nového majitele a můžete se i Vy stát součástí jeho budoucí historie.

S mottem „Važme si starého nábytku – nebude“

David Fiala

P.S. Nábytek ze současné produkce se v budoucnu renovovat nebude.